KAPITULACE!!!
Pomoooc! Štěňata mi sérií promyšlených akcí usilují o život. Došlo mi to až dneska, kdy jejich úsilí vyvrcholilo vyhozením pojistek v celém bytě.
Celé to začalo jejich pokusem shodit mě v noci z postele a ve spánku zakousnout. První část se jim zdařila (jak jsem popsala v dřívějším článku), ale stihla jsem jejich smrtícím čelistem včas uniknout. Naplánovali to tedy nenápadněji – postupným nahlodáváním stěn naruší statiku domu a ten mě zavalí. Po pár dnech ale zjistili, že postupují moc pomalu. Nasadili tudíž do boje biologické zbraně. Po příchodu z práce mě napřed omráčil bojový plyn, vanoucí z místnosti, kde byli po několik hodin izolovaní. Rychle jsem je zahnala do vedlejší místnosti, otevřela okno a začala jejich výtvory likvidovat. Neprohlídla jsem ale jejich plán B – množství biologické hmoty, kterou vyprodukovali, zacpalo záchod a po několikerém spláchnutí hrozilo, že ten přeteče a vytopí byt spolu se mnou. Naštěstí se tak nakonec nestalo a já jsem po hodině větrání a vytírání uvedla kuchyň do obyvatelného stavu. Zhruba ta samá doba stačila k tomu, aby oni uvedli do neobyvatelného stavu obývák. Proč byli vedle tak hezky zticha, jsem pochopila ve chvíli, kdy se odmlčelo rádio, zhaslo světlo a hodiny na mikrovlnce. V záchvatu paniky jsem vtrhla do pokoje, kde všichni pejsci včetně Sheyly (opravdu moc zodpovědná matka to není!!) v diverzní akci pronikli přes metrový zátaras pod gauč, kde byly schované kabely. Hystericky jsem je vyhnala ven, zahradila oddělovací prkno židlí (do té doby před ním stál napřed velký fíkus, který během jedné noci vyhrabali z květníku a nakousali mu kořeny; posléze dvě těžké krabice, které během mé nepozornosti odtáhli pryč a kompletně rozcupovali) a zabarikádovala se v kuchyni.
Teď se sem opět dobývají, naráží na dveře a ty asi moc dlouho nevydrží. Kolik času mi asi zbývá, než se devatery tesáky prokoušou dřevem a zardousí mě? Baterie v notebooku už téměř dochází; ve vypnuté ledničce mám jídlo jen na dnešní večer, a pak ….