Štěňata podruhé - ano či ne?
Po víc než půl roce Sheyla opět hárá, tak jsem začala uvažovat o dalším vrhu - ještě ne teď; teoreticky opět na jaře. Přecijen se mi po těch zlobidlech stýská, i když těch 9 byl záhul!! Ale musím říct, že to stálo za to, i když některé škody na bytě jsem doteď nedala do pořádku ... po několika měsících bez prahů u dvěří zjistíte, že je to vlastně zbytečná vymoženost, tu lampičku u gauče s překousaným kabelem jste stejně moc nepoužívali, a rozkousanou myš k počítači vlastně taky nepotřebujete, když má notebook touchpad ;-))
Jedním z důvodů proč do toho jít znovu, jsou taky milé reakce od "nových" páníčků našich štěňátek, kteří mi i po čase pilně posílají fotky a hlásí, jak se mají. Některé maily mě obzvlášť potěší, třeba když čtu, jak se pejsci měli o prázdninách skvěle. Bertík mi dokonce poslal pohled ze Šumavy!
Pobavilo mě taky líčení psích chutí - jako bych si četla o Sheyle :-)) ten žrací pud se asi dědí, nenadělala jsem s tím nic po dobrém (pozitivní motivace za to, když nesežere, na co přijde - musela bych s sebou nosit kila masa, abych vyvážila množství věcí, co najde v křoví a na chodnících!), ani po zlém... takže jsem se smířila s tím, že můj pes je popelnice. U nás v rodině se jí přezdívá "samoživitelka", občas bych jí vážně ani nemusela krmit... na cvičáku můžu odměňovat klidně suchým chlebem :-)))
Trochu opožděně přidávám fotku z červencového setkání sourozenců v Praze, díky všem, co dorazili! Ráda bych po čase opět něco uspořádala, pokud jste pro, dejte vědět...
